Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Plaidoyer pro Evropskou (kon)federaci

             V dnešním blogu poruším zásady, které jsem si pro psaní blogu dal. Že budu psát o věcech, které se týkají medicíny a lékařské etiky a nebudu pokud možno osobní.

             Dnes chci psát o tom, o čem píší ti nejčtenější blogeři. O Evropě. Musím se přiznat, že stejně jako ostatním, i mě dělá starosti. To je, co se týče tématu.

             Teď to osobní. Tady jsem ani dřív tak důsledný nebyl a o něčem jsem už psal dříve. Omlouvám se pravidelným čtenářům.

             Maturoval jsem v roce 1989. Do té doby jsem žil v atmosféře, kterou jsem považoval sice za nedýchatelnou, ale o které jsem si myslel, že nikdy neskončí. Nemyslel jsem si to ani 17. 11. 1989, když jsem se večer vracel z imatrikulace na lékařské fakultě. Do té doby jsme si říkali, co jsme si mysleli, ale jen doma. Poslouchali jsme Hlas Ameriky, BBC, Svobodou Evropu, ale i stanici Hvězda. Za to, abych úplně nezblbnul, jsem vděčný především svému otci, který se mnou vedl sáhodlouhé hovory. Ty, zpětně nahlíženo, byly pro mě stěžejní. Ostatní se nabalovalo na to, co do mě zasel můj otec. Jemu vděčím za vše, kým nyní jsem. Vždycky mu za to budu děkovat. Spolu jsme snili o cestě do Velké Británie, která pro nás byla tehdy nepředstavitelně daleko. Hltali jsme zprávy těch, kdo projeli Rakouskem nebo tehdejší Německou spolkovou republikou.

            Pak přišel onen 17. listopad 1989. Sám jsem to prožíval s velkou nadějí, že se bude moci cestovat a říkat, co si člověk myslí, a že se ze školy nebude vyhazovat za nesprávné názory. Učil jsem se jazyky, jak jen to šlo. O ruštině jsem tehdy nechtěl ani slyšet, tak jsem se učil francouzsky a anglicky. A cestoval jsem, jak mi to tehdejší možnosti dovolily. V roce 1995 jsem začal pracovat, v roce 1996 jsem začal studovat teologickou fakultu. Něco, o čem nemohlo být před rokem ´89 ani řeči. Mohl jsem číst, co jsem chtěl. V té době jsem hodně pracoval a studoval. Cestoval taky, ale spíš méně než na lékařské fakultě. Už nebylo tolik času. Pak přišel rok 1999, pak 2004, konečně v Evropě, říkal jsem si aspoň já.

            Jazyky jsem začal studovat ještě víc. Nesmírně mě těšilo to, že rozumím nápisům na ulicích, kterým jsem dřív nerozuměl, že mohu sledovat cizí zprávy a hlavně číst cizí knihy. Sleduji německou televizi (českou televizi jsme po vypnutí analogu už nezprovozňovali), německé rádio, CNN nebo BBC a ptám se pod dojmem renesance myšlenky národních států, jestli jsem tedy Němec, Američan nebo Brit? Mými oblíbenými skladateli jsou Bach a Mahler. Jsem proto Němec nebo Rakušan? Filozofové a teologové, kteří mě inspirovali, nejsou Češi (kromě jednoho, nynějšího jezuity). Mým školitelem v doktorátu z teologie byl Němec. Myslím vůbec česky? Během studia na lékařské fakultě jsem byl na stáži v v Dijonu. Miluji francouzskou gotiku, víno a sýry. Jsem proto Francouz? Strávil jsem rok ve Vídni. Jsem proto Rakušan? Pobyl jsem pár dní v Ugandě. Mám se těšit z toho, že by ze mě mohl být Uganďan? A když jsem se vracel z Ugandy a byli jsme nad Evropou, říkal jsem si, že jsem konečně doma

            Veselejší lidi jsem nepotkal jinde než v Münsteru a v Niederrheinu. Češi jsou proti nim studení suchaři. Když jsem byl ve Vídni, cítil jsem se tam jako v mém vlastním městě, tady jsem doma, říkal jsem si. Konflikt? Absolutně žádný.

            V Polsku a Maďarsku jsem byl mnohokrát. Na Ukrajině jsem si říkal, proč se vytahujeme? Opravdu můžeme mít pocit nějakého výrazného rozdílu?

            Hovory nebo četba o národní suverenitě ve mně vždy vyvolává veselí. Stačí mi dvě slova: církev a univerzita. V církvi je úplně jedno, jaké jste národnosti. To jsem poprvé zažil v roce 1991, během putování z Lourdes ve Francii do Loyoly ve Španělsku. Mladí lidé z celé Evropy. Klíčové bylo domluvit se a pak to, jaký jste člověk. Jinak nic. Univerzita? Už to slovo vylučuje měřítko národnosti. Prostě nikoho nezajímá, jestli jste Rakušan, Němec, Čech nebo kdo. Je to úplně jedno.

            Možná, že nejsem Čech. Neskáču. A kdo neskáče, není Čech.

            Proto nechápu, když se mluví o národní suverenitě. Mě je úplně jedno, jestli budu volit do Bruselu, nebo kamkoliv jinam někoho, kdo nebude Čechem. Národnost není zárukou toho, že zrovna Čech bude rozumět tomu, co znamená Evropa. Nevadí mi, jestli mě bude v Evropském parlamentu zastupovat Španěl nebo Němec. Není to pro mě vůbec důležité.

            Mluví se o rozpadu eurozóny. Ptám se, proč tam ještě nejsme?! Ne, nejsem tak hloupý, abych neviděl všechny ty problémy. Asi by bylo vstřícné nést problémy těch, kteří je mají, i když je nasekali oni sami. Příště je můžeme mít my, i za vedení pana profesora. Mluví se o vystoupení Řecka z EU. A než jsem článek dopsal, dostala se do problémů Itálie.  A co Portugalsko, Španělsko? Víme, jak je na tom Francie? Včera na CNN naznačovali, že i Rakousko má problémy. Právě na ORF sleduji, jak velmi jsou jednotlivé spolkové země Rakouska zadluženy, nejvíce Niederösterreich.

            Evropa je celek a jen jako celek může existovat. Rozdíly, nyní tak zdůrazňované nejsou klíčové, protože nejsou nosné. Jaké národnosti člověk je, vnímám jako naprosto podružné. Klíčové je, kým je konkrétní člověk a jestli dokáže vycházet z toho, co je společné. Proto jsem pro další prohloubení evropské integrace, směřující ke (kon)federaci.

Autor: Jaromír Matějek | neděle 20.11.2011 9:00 | karma článku: 10,79 | přečteno: 1092x
  • Další články autora

Jaromír Matějek

Lékařská etika a COVID

Včera jsem se vrátil z krátkého studijního pobytu v Německu. Odtud jsem sledoval webový horor v České republice. Ráno, večer, příšerné zprávy. Všude plno emocí. Vůbec se nedivím.

19.9.2020 v 14:26 | Karma: 47,27 | Přečteno: 19067x | Diskuse| Věda

Jaromír Matějek

Ještě k páteční události...

Když jsem šel minulý týden (16. 1.) ve středu do Jindřišské věže na setkání špičky české popáleninové medicíny (kde se prezentovala kniha, do níž jsem spolupřispěl částí kapitoly) a viděl jsem u Muzea, i

28.1.2019 v 16:22 | Karma: 33,61 | Přečteno: 2340x | Diskuse| Občanské aktivity

Jaromír Matějek

Vyměněná embrya

Jistě každého z nás zarazilo, když se doslechl o výměně embryí, prý někde v centru reprodukční medicíny v Brně. Hlavou se mi honilo, že právě teď někde, zřejmě v zahraniční, žijí dvě maminky, každá má v sobě dítě, po kterém touží

7.1.2017 v 20:00 | Karma: 17,06 | Přečteno: 872x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Jít nebo nejít

není o Zemanovi. Musím se přiznat, že byť mám velké sympatie vůči těm osobnostem českého společenského života, které prohlásily, že se slavnostního večera ve Vladislavském sále nezúčastní, s jejich rozhodnutím nesouhlasím.

27.10.2016 v 10:05 | Karma: 17,47 | Přečteno: 495x | Diskuse| Politika

Jaromír Matějek

Šátky ve škole, nebo ze školy?

I když neznám všechny okolnosti, jsem v rozpacích z postupu pražské střední zdravotnické školy, která přiměla své dvě studentky k odchodu ze školy proto, že chtějí nosit šátek (podrobněji viz http://praha.idnes.cz/skola-zakazala-muslimkam-nosit-satek-dwi-/praha-zpravy.aspx?c=A131108_211426_praha-zpravy_klm, shlédnuto 8. 11. 2013).

8.11.2013 v 22:17 | Karma: 11,41 | Přečteno: 1005x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Rektoři a prezident

Zítra, jak je již tradicí, se udělují ve Vladislavském sále Pražského hradu státní vyznamenání. Jsou zváni významné osobnosti českého státu, mezi nimi i rektoři českých vysokých škol.

27.10.2013 v 17:40 | Karma: 22,77 | Přečteno: 749x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Jde skutečně o to, kde rodit?

Musím se přiznat, a je to vidět i na mých blozích už kdysi dávno, že domácí porody jsou prostě pro mě téma, které mě skoro vždycky dostane. Zároveň se mi zdá, že velmi často, zvlášť v tématech, která se takto vrací, jde o něco víc, než jen povrchní ano/ne. Domácí porody ano/ne, eutanázie ano/ne..., ale takto snadný život přeci nebývá, nebo ano? (Nebo ne?)

28.9.2013 v 8:30 | Karma: 14,52 | Přečteno: 754x | Diskuse| Ostatní

Jaromír Matějek

Mitochondrie a svoboda

Tentokrát nebudu psát o domácích porodech, to ne. V minulých dnech mě zaujala zpráva, jejímž jádrem je oznámení, že byly přeneseny mitochondrie z vajíček zdravých žen do vajíček žen, které se snažily otěhotnět, ale nešlo to. Předpokládám, že u nich byla jistá pravděpodobnost, že by dítě, počaté s jejich nemanipulovaným vajíčkem mělo nějakou mitochondriální poruchu.

4.7.2012 v 10:45 | Karma: 12,01 | Přečteno: 911x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Sprosté slovo - paternalizmus

Když se člověk probírá učebnicemi moderní lékařské etiky, naráží na jedno slovo, které má ve všech těch textech ten nejhorší zvuk. Je to slovo „paternalizmus“. Lékař, když se dohodne s pacientem, může prakticky cokoliv, jen nesmí být paternalistický. To se prostě nehodí. Ve společnosti se dámy ovíjejí vějířem a odvrátí se, když slyší něco tak hrozného.

30.6.2012 v 16:17 | Karma: 17,95 | Přečteno: 1300x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Zase domácí porody…

Dnešním příspěvkem mohu navázat na ten předchozí. 15. 6. 2012 položil server idnes.cz článkem „Rodila doma, záchranka ji převezla do nemocnice. Soud řeší, zda právem“ zajímavou otázku: Má lékař právo nařídit převoz zdravého dítěte po domácím porodu do nemocnice i proti vůli jeho matky? Nebo musí respektovat přání rodičky, která má za své dítě odpovědnost? (Zdroj: http://brno.idnes.cz/rodila-doma-zachranka-ji-prevezla-do-nemocnice-soud-resi-zda-pravem-1dw-/brno-zpravy.aspx?c=A120615_162749_brno-zpravy_bor)

17.6.2012 v 19:25 | Karma: 35,38 | Přečteno: 3231x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Lékař – všemocný vládce přírody

Často se mi stávalo a stává, že se na mě různí známí, kamarádi, příbuzní a přátelé obracejí s otázkou, jak je vlastně možné, že jejich doktor to či ono neviděl, nepoznal, že nenašel příčinu, včas nereagoval, že se tomu jejich doktorovi jejich zdravotní stav vymkl z rukou. Je to nedouk a měl by vrátit diplom. Nebo ho dají k soudu a budou se soudit o odškodné.

16.6.2012 v 17:25 | Karma: 13,53 | Přečteno: 986x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Českým drahám s radostnou vděčností

Po čase jsem jel opět z Pardubic do Brna. Bylo to po náročném dni. Přijímací zkoušky na vysokou školu. Ne tedy moje. Člověk si časem přesedne i na druhou stranu barikády. Hlava mi hučela z horečné snahy těch, kteří chtějí na vysokou. Často jsem úpěl, občas však zasvitla jiskérka naděje, že by se třeba přece jen dalo něco dělat.

13.6.2012 v 11:05 | Karma: 13,81 | Přečteno: 950x | Diskuse| Cestování

Jaromír Matějek

V nemocnici jako v ráji

Už od počátku studia na lékařské fakultě jsme slýchávali, že přijde doba, která je za dveřmi (ono „za dveřmi“ trvalo přes dvacet let), kdy bude medicína rájem pro právníky.Dnes je ta doba skutečně zde. Alespoň podle článku Soudy s nemocnicemi jsou lukrativní. Pro pacienty i právníky, který dnes najdeme na www.idnes.cz (http://zpravy.idnes.cz/soudy-s-nemocnicemi-jsou-lukrativni-pro-pacienty-i-pravniky-p5c-/domaci.aspx?c=A120610_210015_domaci_ert). V článku se dočítáme, jak vysoké jsou ony zatím nejvyšší přiznané sumy, získané v soudních procesech. Čteme také, jak vysoké pojistné platí některé nemocnice a jak lékaři poškodili některé svoje pacienty.

11.6.2012 v 17:43 | Karma: 14,63 | Přečteno: 934x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Očkování – vlastní zlo a cizí dobro?

Známe to z dětství asi všichni. Jdeme k paní doktorce nebo k panu doktorovi na tu nejhorší věc, která je pro naše dětské dušičky myslitelná. Jdeme na injekci. Brečíme, vztekáme se, ale nic nepomáhá. Nakonec ukážeme ramínko, přiletí včelka, příšerně to zabolí. Pak paní doktorka řekne, nebreč, jseš chlap, maminka ti koupí něco dobrýho. A takhle to absolvujeme několikrát za dětství.

5.6.2012 v 19:15 | Karma: 14,90 | Přečteno: 963x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

The Human Body po druhé

Výstava The Human Body je v České republice již po druhé. Poprvé se její konání setkalo s poměrně bouřlivou diskuzí, velmi ostře se vůči ní ohradil například Tomáš Halík, a pokud mě paměť neklame, tak i děkanové pražských lékařských fakult.

31.5.2012 v 15:20 | Karma: 14,40 | Přečteno: 1020x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Záchranáři a domácí porody. Na čí triko?

Když jsem se poprvé dočetl o rozsudku v případu matky, která žalovala záchranáře kvůli tomu, že jí odvezli dítě po domácím porodu do porodnice, nevyvolalo to ve mně nijaké veliké překvapení. Prostě domácí porody jsou téma a tak se zkouší, co projde. Jen na vysvětlenou: Jedná se o případ, kdy si matka po domácím porodu zavolala záchranku, aby lékař přestřihnul pupeční šňůru. On to učinil, pak ale odvezl dítě do nemocnice i přesto, že se mu zdálo v pořádku a ani v nemocnici nenašli na dítěti nic problematického. Tím podle soudu došlo k porušení práv rodičů. Soud pak záchrannou službu odsoudil k omluvě a pokutě. Zatím nepravomocně. Tolik zprávy z médií. Bližší údaje nemám k dispozici.

13.11.2011 v 9:00 | Karma: 21,88 | Přečteno: 1363x | Diskuse| Ostatní

Jaromír Matějek

A jak to všechno dopadlo...?

Jak to všechno dopadlo? Jak jsem psal, první hodnota koncentrace krevního cukru – glykémie – byla 18 mmol/l. Zde pak začalo naše přemýšlení.

6.11.2011 v 9:00 | Karma: 12,04 | Přečteno: 994x | Diskuse| Cestování

Jaromír Matějek

Co byste dělali vy? Dětská cukrovka v Buikwe

Dnes budu stručný, o to víc prostoru budete mít vy čtenáři. Můj pobyt v Ugandě byl pro mě poučný tak, jak jsem to vůbec neočekával. Netušil jsem, jak blízko bych mohl být rozhodování o životě a smrti.

30.10.2011 v 9:00 | Karma: 11,13 | Přečteno: 1120x | Diskuse| Ostatní

Jaromír Matějek

Opět Děkujeme, odcházíme?

Začnu, jak jinak, než osobně. Je to jen několik dnů, udělal jsem následující věc, jen tak z hecu. Do jedné agentury, která hledá lékaře pro Německo, jsem poslal svůj německý životopis. Jsem pediatr. Asi za 18 minut od odeslání mailu s životopisem jsem měl telefonát, kde mi nabízeli, že bych se, s mojí kvalifikací, mohl ucházet o místo primáře dětského oddělení. Až mě zamrazilo. Odejít je tak snadné, že by to člověk ani nečekal. Samozřejmě, že jeden telefonát neznamená, že bych to místo dostal. Ale znamená to, že taková pracovní místa existují a český lékař se o ně může ucházet s reálnou šancí na úspěch. Takže, jak zpívá Vlasta Redl v jedné písničce, je to tak snadné, až to bolí.

23.10.2011 v 9:00 | Karma: 17,76 | Přečteno: 1433x | Diskuse| Společnost

Jaromír Matějek

Lékaři by měli méně problémů, kdyby se méně věnovali medicíně

Jasně, je to provokativní název. Ano. Je to provokativní. Je to schválně, samozřejmě, jak jinak. Myslíme si, že lékaři budou lepší, když budou studovat medicínu ještě víc, ještě víc. Ale je to skutečně tak? Možná ano. Prostě si myslíme, že když bude lékař ještě líp rozumět našemu tělu, že tak pochopí i víc naši duši. Bude víc chápat to, co cítíme, čeho se bojíme, v co doufáme.

16.10.2011 v 9:00 | Karma: 38,61 | Přečteno: 5543x | Diskuse| Osobní
  • Počet článků 33
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2030x
Dětský lékař, teolog, bioetik.
Akademický pracovník Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Věnuje se etickému poradenství v medicíně a v sociálních službách (http://jaromir-matejek.webnode.cz/).