dnes se to nehodi

Paternalisticky vztah odporuje dnesnimu individualismu a infirmacni spolecnosti. Lekar je poskytovatel sluzby, treba pratelsky, ematicky apod. , ale jeho moznosti nekde zacinaji a nekde konci, je ptreba aby vam presne rekl co muze delat s vasi situaci a vy do toho bud pujdete nebo ne. Stavet tuto profesi na uroven vsemocne autority uskodi vsem zucastnenym.

.

"Nestěžujeme si na doktory právě tehdy, když máme pocit, že na nás kašlou, že „nic nevíme“"

Ale to je Váš problém, že si furt na něco stěžujete, že si vše berete osobně. Pro mě je nemoc komplikace, kterou chci co nejrychleji vyřešit a nejrychlejší možností je právě automatizace procesu léčby. Jdu k doktorovi, ten stanoví diagnózu, předepíše léky a nashle. Já jsem spokojen, on může být spokojen, vše je dobré. Nač zbytečná starost a omáčka ? To mě otravuje.

Zhovadilost nejvyššího kalibru.

Mysleli jste si, že máte nějakou svobodu? Že se třeba můžete rozhodnout, zda Vám stojí za to kouřit, i když víte, že to má zdravotní rizika? Omyl! Jste jen pitomý fakan, který za sebe nemůže rozhodnout vůbec nic. Rozhodovat bude výhradně moudrý taťulda - lékař. A pokud byste chtěli namítnout, že jde přece o Vaše zdraví a Váš život, dostane se Vám školení - i Vy přece chcete žít, takže držte hubu a poslouchejte, co Vám nařizuju. Jímá mě hrůza z pomyšlení, že takový člověk jako autor může být bioetikem, když se chová výhradně výhradně jako teolog. Ve skutečnosti totiž při popisu vztahu lékař - pacient popisuje svoji představu vztahu Bůh - člověk. A stejně jako Bohu tím i lékařům předepisuje, jací musí být. Rovnocenný vztah s pacientem či dialog? Neexistuje! Všichni lékaři musejí být jako despotický otec, aby neposlušní pacienti náhodou nedostali lékařskou péči. Ti jsou totiž zavrženi, směřují do pekla a nejsou už lidskými bytostmi, takže Hippokratova přísaha se na ně nevztahuje.

Re: Zhovadilost nejvyššího kalibru.

Lékařský paternalismus je v ČR velmi rozšířen. Je to samozřejmě důsledek socialismu, který je stejně jako křesťanství kolektivistickou ideologií, v níž zdraví a život nepatří jedinci - v socialismu náleží státu, v křesťanství Bohu. Kromě chování ošetřujících lékařů k pacientům se to projevuje i v celospolečenské diskusi. Hovoří-li se třeba o zákazu kouření v pohostinských zařízeních, nerozpakují se někteří lékaři vystoupit s názorem, že kouření by mělo být zakázáno úplně, protože je zdraví škodlivé. Z takových slov vane kremelský mráz.