Jaromír Matějek
Akademický pracovník Ústavu etiky 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Věnuje se etickému poradenství v medicíně a v sociálních službách (http://jaromir-matejek.webnode.cz/).
- Počet článků 33
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2030x
Jaromír Matějek
Lékaři by měli méně problémů, kdyby se méně věnovali medicíně
Jasně, je to provokativní název. Ano. Je to provokativní. Je to schválně, samozřejmě, jak jinak. Myslíme si, že lékaři budou lepší, když budou studovat medicínu ještě víc, ještě víc. Ale je to skutečně tak? Možná ano. Prostě si myslíme, že když bude lékař ještě líp rozumět našemu tělu, že tak pochopí i víc naši duši. Bude víc chápat to, co cítíme, čeho se bojíme, v co doufáme.
Jaromír Matějek
Domácí porody, nápadně zajímavé téma
Domácí porody jsou tématem, které se ke mně opakovaně hlásí. Ve zdravotnictví je mnoho výbušných témat, sám nechápu, proč se mě tak drží zrovna téma domácích porodů. Faktem je, že jsem na téma domácích porodů už jeden článek napsal, někdy v březnu letošního roku. Tehdy, podobně jako dnes, byl podnětem soudní proces s porodní asistentkou, paní Königsmarkovou.
Jaromír Matějek
Jak se žije nemocným v Ugandě - V. - Nemocnice v Buikwe
Nemocnice sv. Karla Lwangy je moje "domovská" nemocnice. V této nemocnici jsem bydlel a v rámci svého krátkého pobytu strávil i dost času. Nemocnice vznikla 7. 6. 2006. Majitelem je diecéze v Lugazi. Nemocnice má správní radu, schopný a poctivý management, to vše "z místních zdrojů". Tamní lékaři jsou odpočatí, soustředění a pozorní k lidem. Když jsem poslouchal a vnímal, jak tato nemocnice funguje, jakou má strukturu, říkal jsem si, že mnohé z toho, co v této venkovské nemocnice v rovníkové Africe funguje, do českých nemocnic zdaleka ještě nedorazilo. To bylo opravdu zajímavé a překvapivé zjištění.
Jaromír Matějek
Jak se žije nemocným v Ugandě - IV. - Péče na venkově
Zajímavou zkušeností pro mě byly tzv. outreaches, tedy konkrétněji výjezdy, které organizovala nemocnice v Buikwe do okolních vesnic. Zajímala mě péče o lidi, kteří se jinak k lékaři nedostanou a pro které je cesta do nemocnice velmi obtížná. Jak jim zajistit alespoň nějakou lékařskou a ošetřovatelskou péči? Zajímalo mě také, v jakých podmínkách se v takových vesnicích žije. Do nynějška jsem byl jen v hlavním městě, případně v nějakých větších sídlech, nebo v nemocnicích, což byly alespoň zděné budovy. Jak však člověk pozná velmi záhy, ne všechny budovy v Ugandě jsou zděné. Přesto i tam stonají lidé nebo se tam rodí děti.
Jaromír Matějek
Jak se žije nemocným v Ugandě - III. - Nyenga, Nkokonjeru
Další ze zastávek byly nemocnice v Nyenze a v Nkokonjeru. V Nyenze nás přijal pan ředitel i přesto, že měl právě ministerskou návštěvu. Ochotně nás provedl celou nemocnicí. Tuto nemocnici založily Sestry sv. Františka (Sisters of St. Francis). Zapůsobila na mě velmi dobře. Je výborně situovaná, na mírném, světlém svahu, jednotlivé budovy jsou rozmístěny příjemně na plochou velkorysém pozemku. Nkokonjeru je taková zvláštní nemocnice. Uvidíte sami.
Jaromír Matějek
Jak se žije nemocným v Ugandě - II. - Státní nemocnice v Kawolo
Druhý den po příjezdu do Buikwe jsem absolvoval návštěvu několika zdravotnických zařízení v okolí. Velmi mě zajímalo to, v jakém kontextu se zdravotní péče v oblasti Buikwe poskytuje. Jak máme z pozice Evropanů rozumět úrovni nemocnic v Ugandě? Vždyť v Ugandě, alespoň tak to tam na mě působilo od okamžiku, kdy jsem tam přijel, je všechno jinak. Slova, která používáme v České republice, tam mají úplně jiný význam.
Jaromír Matějek
Jak se žije nemocným v Ugandě - I. - Cesta z Kampaly směr Buikwe
Před několika dny jsem se dostal k zajímavé zkušenosti. Mohl jsem strávit několik dní v Ugandě, v okolí Viktoriina jezera a zabývat se tím, jaká je tam lékařská péče. Nejlíp se to ukáže na obrázcích, protože alespoň pro mne byl obsah slov používaných v Evropě úplně jiný než v Ugandě. Jak například popsat slovy situaci ve státní nemocnici Kawolo? Jak vysvětlit, že se zdravotní péče na vesnicích poskytuje venku? To se prostě musí vidět.
Jaromír Matějek
Je lékařská etika vůbec potřeba?
Nedávno jsem mluvil s jedním kolegou, internistou pracujícím v nemocnici. Ptal jsem se ho na to, jaký zájem by byl mezi lékaři o vzdělávání v etice. Prý žádný. Lékaři nestačí sledovat vývoj ve svém vlastním oboru. (Trochu se nabízí jízlivá poznámka, že etika tedy není jejich obor.) Sice jsou problémy, se kterými si lékaři nevědí rady, nebo možná vědí, ale kvůli rodině pacienta si nedovolí rozhodnout tak, jak je to pro pacienta nejlepší. Takže např. starý, umírající člověk před smrtí absolvuje ještě dialýzu a podobné radosti. A to jen proto, aby se nedalo lékaři nic vytknout.
Jaromír Matějek
Výhrada svědomí
Každý nějaké svědomí máme. Aspoň si to myslíme. Mluvit o něm je už ale horší. Zdá se nám to příliš intimní. Jako kdybychom ostatní pouštěli tam, kam moc nechceme. Třeba do ložnice.
Jaromír Matějek
Je eutanazie posledním svobodným rozhodnutím v našem životě?
V České republice není snad v bioetice profláklejšího tématu než eutanazie. Je to, kromě interrupcí, snad jediné téma, o kterém se u nás píše. V Lidových novinách se objevil další zajímavý příspěvek do této diskuze 8. dubna 2011 (Karolína Kubíková: Eutanazie v Belgii? Příliš „papírování“, Lidové noviny, 8. dubna 2011, str. 9). Bylo to v době právě začínající vládní krize a tak blog musel počkat. Den před tím, než článek v lidovkách vyšel, jsem o eutanazii přednášel studentům. Když jsem pak na jejich doporučení páteční lidovky otevřel, našel jsem tam další skutečně zajímavý příspěvek o praxi eutanazie v Belgii.
Jaromír Matějek
Anablogy, co s nimi? Zakázat?
Jako dětský lékař jsem se velmi často setkával s dětmi nebo mladými lidmi, kteří trpěli poruchami příjmu potravy, tedy bulimie, ale především mentální anorexie. A to jsem nepracoval na psychiatrickém oddělení, ale na běžném dětském oddělení okresní nemocnice. Znal jsem dívky, ale i chlapce. Znal jsem ty, kdo přežili, ale i ty kdo zemřeli. Mám před očima dívku, kterou jsme překládali v metabolickém rozvratu na vyšší pracoviště, ale usměvavou, se všemi se loučící, abychom se za 24 hodin dověděli, že zemřela. Znal jsem dívku, která hubla rodičům před očima, ale rodiče si ničeho nevšimli. Znal jsem chlapce, který neuvěřitelně zhubnul na dětském táboře, také bez toho, že by to tam bylo někomu podezřelé. Znal jsem ženu, která se celý život z osidel nemoci nedostala a zemřela bohužel také.
Jaromír Matějek
Domácí porody – a co na to dítě?
Domácí porody jsou stále živé téma. Vyjadřuje se k němu spousta časopisů, odborníků i „odborníků“, maminek, které doma rodily a nic se nestalo, maminky, které rodiny v nemocnici, kde se toho stalo hodně, ať očekávaného nebo neočekávaného, ať radostného nebo tragického.
Jaromír Matějek
Je living will opravdu řešením zástupného rozhodování za pacienty?
Už jste někdy přemýšleli nad tím, kdo by o vás jako o pacientovi rozhodoval, kdybyste vy sami byli v situaci, že byste se rozhodovat nemohli? V civilizovaném světě existuje jakýsi institut, nazývaný např. advance directives, living will, Patientenverfügung, který umožňuje pacientovi vyjádřit se k tomu, co se s ním bude dít, kdy již není schopen se k tomu vyjádřit. ̈
| předchozí | 1 2 | další |
